Mám-li sám sebe představit, musím vzpomenout na populární slogan dobré zboží se chválí samo, potažmo cimrmanovské nepochválím-li se sám, nikdo to za mne neudělá. Inu, mne, potažmo mé překlady už jiní chválili, např. Jaromír Gottlieb, ředitel RmaG v Jičíně v.v. napsal: Obrovská práce, ještě jednou klobouk dolů. Pan Gottlieb sám ovšem píše krásné texty. Na této website některé najdete. Asi takto bych to řekl: Ty inteligentní a objevné jsou od něj, zbytek ode mne. Nakladatelství Talpress přišlo od německého vydavatele díla Waltera Moerse toto hodnocení mé práce: Thanks, že jste našli tak fantastického překladatele -fantastic translator. Daniela Unterwieser Ullstein Verlag. Paní Daniela se ovšem mýlila v jedné věci, nenašel Talpress mne, nýbrž já našel Talpress, když jsem hledal vydavatele pro mé překlady. S nezaslouženou chválou ovšem Talpress nemá problém. Jak je to se zaslouženou kritikou? Mé potíže s Talpressem začaly hned s první knihou 13,5 života kapitána Modrého medvěda, kde redaktoři Talpressu považovali za nutné nahradit špíz či ražniči karbenátkem, a tak jsem najednou byl podepsán pod textem tvrdícím, že nabodnutím několika kousků masa na jehlu vznikne karbenátek. Byl jsem asi pro smích nejen kuchařům. A tak to šlo knihu po knize. Když mi tedy z Talpressu napsali, že jejich redaktoři vylepšili, ba zpřesnili můj překlad Města snících knih, silně jsem znervózněl a vyžádal si jejich korektury ke korektuře. Bylo to horší, než bych si dokázal představit. Především zamítli můj překlad slova schrecklich a nahradili jej svým sympatický, ba roztomilý. Inu, kdo by neznal onoho sympatického ruského cara Ivana roztomilého, německy Iwan der Schreckliche. Ten přívlastek si dal sám nárůdek drobných kyklopů, aby odradil potenciální agresory. My jsme ti strašní knížáci, s námi si nic nezačínejte, bude to pro vás lepší. To ovšem redaktoři Talpressu nepochopili. Stejně tak nepochopili Moersovu hru se jmény spisovatelů a jejich anagramy. To poslední nepochopení jim posloužilo jako základ, na němž postavili několik absurdních literárně-historických teorií, např. tu, která tvrdí, že Šrámkovy verše nenapsal Šrámek, nýbrž mu je napsal Edgar Allan Poe. V jiné nám oznamují, že E. T. A. Hofmann byl přes své jméno pohlaví ženského, Balzacovi upřeli autorství Lidské komedie, nepřipsali je však J. Cimrmanovi, jak by se slušelo pro české mystifikátory, ale vymysleli si nějakého Cukerína. Požádal jsem je, aby od těchto úprav upustili. Nechybělo mnoho a kniha vyšla pod jiným názvem. Redaktoři totiž nejstarší dům ve městě,přestožeslovoměstozaujímádostiprominentnípostavenípřímov názvuknihy nahradili nejstarším domem na povrchu, a bylo by jen konsekventní, knihu z Města snících knih přejmenovat na Povrch snících knih.
Název knihy mi změnili také v nakladatelství Portál, z Jak zvládnout věci bez špetky sebekázně udělali Odložím to nazítra, jistě v naději že kniha aahnedzítrazítrastrhávšechnyprodejírekordyaž si ji najednou přijdou koupit všichni ti,kteřívčerajejí koupiodložilinazítra. Nu což, překlad se nicméně líbil natolik, že mi Portál dal přeložit několik dalších knih. Pak ovšem nějaká studentka něčeho upozornila, že jsem v jedné knize chybně deklinoval slovo deadline. A tím má spolupráce s nakladatelstvím Portál skončilaona .studentkaprávěpracujícínazávěrečnémtextusvéhomagidterskéhostudiatextuoautenticitěmanageratotiždokázalaodhalit závažnouchybukterouredaktořinakladatelstvípřehlédlijejíslovoprotomělováhu
Walter Moers - Město snících knih
Zamonský román Hildegunsta z Mýtotesů,
do němčiny převedl a ilustracemi opatřil Waler Moers,
do češtiny pro vás přeložil P. Prokes.
Erstelle deine eigene Website mit Webador